Tento blog čtu víceméně jen já sám. A tak slouží víceméně jenom mně. Jako zápisník, úlevovník, pomocník při tříbení myšlenek...Možná jako sběrač motivů pro mou budoucí knihu (haha). A taky jako jistá kronika, kterou je přínosné zpětně listovat.
Občas si čtu, co jsem si poznamenal tehdy a tehdy a říkám si, co si o tom myslím teď, jestli se můj názor nějak vyvinul.
Dnešní zápis bude pro mě, nebude mít nárok na pointu a bude zmatený.
Narazil jsem třeba na svou dřívější úvahu o tom, zda lidé žijící v době před nějakým historickým zmarem - například před válkou, poznají, že se blíží něco zlého.
Poslední rok a půl mi napovídá, že nepoznají a nebo nejsou schopni reakce, stejně jako pomalu vařená žába. I historie ukazuje, že těch prozíravých, kteří se například dovedou včas sbalit, opustit majetek, vytrhnout se z kořenů a úspěšně uprchnout na smysluplné místo, je prostě menšina.
Což je ale vlastně z určitého bodu pohledu štěstí. Protože, kdyby všichni včas utekli před Hitlerem, tak by Hitler zabral prázdná území a měl by životní prostor bez starostí a bez boje (ale taky bez otroků). A zároveň by ta masa uprchlíků zhroutila ekonomiku a životní úroveň toho místa, kam by prchli (Amerika?) a tam by nastal chaos a co by bylo dál, nevím - asi by to dopadlo blbějc, než to dopadlo.
Stejně ale všichni utýct nechtěj, nebo nemůžou (i když se někteří politici v Evropě tvářej, že můžou a že je tu radostně uvítáme). Co kdyby teď emigroval celej Afghánistán?
Každopádně, když si kladu otázku, jestli teď prožíváme zlomovou dobu a blíží se zmar, tak konstatuji, že to zřejmě nepoznám, případně to až zpětně, až bude pozdě. A i kdybych to poznal, tak co je správné udělat?
Zdrhnout je asi dočasně funkční, ale kam? (jsou ještě dobrá místa pro emigraci, když sebou nemáš balík peněz?) jak tam přežít, jaká tě čeká budoucnost, budeš přežívat někde ve sběrném táboře, než tě někdo zapíchne pro kus chleba nebo co jako?
Nechat to plynout, snažit se proplout, nevyčuhovat a doufat - s rizikem, že mě ten mlýnek i tak dostihne semele
Aktivně se tomu postavit s nízkou šancí na úspěch a s krátkou dobou životnosti (a smrtelné ohrožení rodiny k tomu)
Druhá možnost je asi většinová a umožňuje zmaru uspět. Ale zároveň umožňuje také erozi zmaru v průběhu let a desetiletí (staletí) a změnu zmaru na něco jiného. Co je tak vlastně od nepaměti a říká se tomu dějiny lidstva.
