Vždycky, když vidím nějaký historický film s hrdiny, o kterých se ví, že to s nimi dopadlo blbě, dívám se pozorně na části, kdy už se to blíží, ale oni ještě netuší. Nebo možná tuší, ale nevědí, odmítají si to připustit. Ještě žijí životem, na jaký byli zvyklí, ještě dělají věci tak, jak byli zvyklí, ještě se radují s rodinou. A všechno se zdá být v pořádku, i když za den, měsíc, rok má přijít katastrofa a smrt. Svět kolem je zdánlivě stejný a bezpečný, snad jen někde v dáli se trochu mračí...
A pak si říkám. Nežijeme taky náhodou v takové době?
neděle 6. prosince 2015
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)