Ve jménu dobra zakazuji!

Pořád mi leží v hlavě ten příval aktivit zmíněný ve včerejším spotu. Aktivit, které chtějí zakazovat, kontrolovat, regulovat.

Je pozoruhodné, jak se při zakazování a regulování mává vlajkou svobody a dobra. Když tohle zakážeme, budeme šťastnější, zmizí násilí na ženách, jednou provždy skoncujeme s tíma tím. Když tohle budeme kontrolovat a regulovat, tak bude všechno jednodušší a přehlednější. To přece každý musí pochopit, že je vše pro dobro věci.

Už dávno se ví, že cesta do pekla je drážděna dobrými úmysly. Možná, že tady ani ty dobré úmysly ve skutečnosti nejsou, ale hodí se jako zástěrka. Každopádně výsledek je stejný. Cesta do pekla.

A dneska jsem i poznal, jak bude obhájena opětovnás tavba hraničního plotu. Vysvělil mi to komunista. Chtějí to tak Němci, kvůli velké příhraniční kriminalitě. Takže postavíme plot, zavedeme kontroly jako dřív  a je to vyřešeno.

Náš svět se stává světem regulace, zákazů a kontroly. Všichni jistě pochopí, že je to pro dobro věci.

Práce pro všechny

Tak to už je totální rezignace na trh a totální důvěra k regulacím.

Členské státy EU se mají zavázat, že každému Evropanovi do 25 let seženou práci do 4 měsíců po ukončení školy.

Nemůžeme dopustit, aby miliony mladých neměly budoucnost, praví nějaký rudý komisař.

Tak jim tu budoucnost zajistíme škrtem pera, pravím já.

Opravdu jsem zvědav, kde se najednou všechna ta práce vezme.

Víra v to, že všechno naplánujeme, mi vskutku něpěkně připomíná reálný socialismus v Československu. Jak to byl nepružný a nekonkurenceschopný systém vědí všichni, kdo v tom žili.

Ale EU zkrátka utopizuje ráda, protože jsou v čele levicoví sociální inženýři. Kam se vlastně poděly ty velkolepé sliby, že z EU bude hospodářská velmoc, která předstihne Ameriku? To mi taky připomíná časy, které už byly. Taky jsme tehdy doháněli a předháněli. A přitom šli pořád víc a víc do kopru.