Já jsem elita. Ty mi to plať.

Je to zvláštní, jak jakákoli změna vyvolává odpor. Ono se sice říká, že změna je život, ale běda, jak se týká nás a našeho pohodlného teplíčka. Posledním příkladem mohou být až hysterické reakce vysokoškolské elity na navrhované změny ve vysokém školství.Výbornej je ten argument, že nebylo dost času na diskusi. To by se ale diskutovalo sto let, a pořád by to nebylo dost prodiskutované. Příkladem budiž třeba státní maturity. Sto let se diskutovaly a pořád se do toho jen rvaly prachy. A pak konečně přišel ministr, kterej řekl, že to prostě bude. A bylo. Sice se spoustou chyb, ale ty se dají řešit za pochodu s nějakou provozně nabytou zkušeností.

Ale zpátky k VŠ špičkám a jejich plné puse svobody . Mám neodbytný pocit, že jim o svobodu nejde. Určitě ne o nějakou obecnou. Kdyby šlo, jistě by byli již v minulosti hlasitými kritiky pozvolné demontáže občanských svobod a svobody slova. Myslím si, že si chtějí hlavně uhájit svůj pohodlný pelíšek.

Zkrátka znovu jsme u toho. Být elita za cizí peníze je snadné.