Žasnu, co si myslí zástupci některých takzvaných neziskových organizací. Třeba dneska jsem slyšel jednoho, co horoval, že je absolutně nepřípustné, aby zrovna ta jeho organizace přestala vyvíjet činnost v takzvaných vyloučených lokalitách.
Organizace nedostala dotaci od státu, což pána vykolejilo. A byl zhrzen.
Nedodal něco ve stylu : my teď uděláme všechno, abychom sehnaly peníze, budeme od rána do večera na nohou, obíhat město, přesvědčovat firmy a samosprávu, že naše práce přináší nějaký výsledky.
Kdepak. Žádná pokora.
Mluvil ve stylu: dělejte, sypejte, nasypali jste jednou, tak je snad jasný, že nasypete znovu, že budete sypat už navěky. To je snad jasný, ne?