Sociální stát má vlastnost, která ho nezadržitelně vede do záhuby. Vždy je v předstihu s výdaji před příjmy.
Stokrát může zlepšovat výběr daní a vymýšlet, kde, koho a za co zkásne.
Není to nic platné.
V posedlých hlavách sociálních inženýrů je vždycky už předem utraceno víc, než se kdy vybere.