Žoviální stíhač - není úniku

Že mi k nákupu v supermarketu hraje hudba, jsem si zvykl snadno. Koneckonců, občas se mi i nějaká ta písnička líbila, broukal jsem si, vesele nakupoval. Všechny strany byly spokojené.

V poslední době ale přišel vyšší level. Nejdříve v Penny Marketu, později v Bille, kam chodím. Rádio Penny! Rádio Billa!

Chápu, rozumím - ale trpím.

Proč na mě proboha všichni ti moderátoři a moderátorky mluví takovým podbízivým, žoviálním, nenormálním způsobem? To je prostě ten nejklasičtější příklad vlezlé komerce a mně se z toho dělá blbě. Ono se to těžko napíše, ale ten člověk neřekne - kupte si rohlík, dnes jen za korunu dvacet. Ale řekne Kůůůůpte si rohlíííííík, dddddddneeees jen zaaaaaaaaaaaahhhh korunu dvaceeeet a to je skvěěěěělééééhhhh.

Manýrysmus v hlasech, banalita v obsahu. Časem si možná zvyknu, ale zatím prchám. A tím vlastně poukazuji na jedinou výhodu tohoto stavu. Netrávím v krámě delší čas, než je nutně potřeba.