Loupežník rozhazuje a žádá za to potlesk

Stále více mě fascinuje systém, kdy musíte někomu povinně pod hrozbou sankce odevzdat peníze, a on se pak chlubí, jak je dobrý, když ty peníze použije rádoby k veřejnému blahu.

Typický příklad je stát. Vlastník monopolu na násilí vás mocensky donutí platit. A pak si jeho zástupci nechají  tleskat, jak pěkně pečují. Nikdy jsem neslyšel, že by nějaký páprda děkoval daňovým poplatníkům, že díky nim mohla vyrůst ta a ta silnice. Páprda se pochopitelně prsí a tváří se , že ON, nebo STÁT nebo nějaká moudrá instituce jsou tak skvělí. Oni jsou ti pozitivní charakteři, kteří pro vás postavili tu silnici. Dokonalý systém. (Úlohu médií, nadšeně fotících páprdu, střihajícího pásku, snad ani nemusím rozebírat.)

Druhý příklad. Média veřejné služby. Radiožurnál se chlubí. Ó, my jsme dobří. Máme exkluzivní práva na přenosy z Olympiády. Máme tam 8 zpravodajů! Nemělo by být spíše něco ve stylu: děkujeme vám, že jste svými poplatky zaplatili pobyt 8 zpravodajů v Londýně. Utratili jsme za to spoustu vašich peněz. Uděláme všechno proto, aby vaše peníze byly perfektně využité.

Tento stav není snad ani chlubení se cizím peřím. Tento stav je spíš něco jako nahodilá rozhazovačnost loupežníka, který chce, aby mu čas od času lid zatleskal.

Je to fascinující. A je to na hlavu.